Povídky Básně ,vtipné ,erotické romantické

L áska. K čemu je láska člověku jako jsem já. Člověku kterého zavrhla vlastní rodina a vypověděli ho z jeho rodné země. Proč by měl milovat někdo kým lidé opovrhují a kterého se bojí? A i kdybych miloval, jak by někdo mohl milovat mě? Nejsem člověk, už dávno jsem jím přestal být, jsem stín, přízrak který zahlédneš ráno ve městě, když jsou ulice ještě prázdné. Nemám přátele...

 Bylo už pozdě večer, když mě něco vzbudilo ze snu, který se mi právě zdál. Nevěděla jsem proč, ale měla jsem strašné nutkání jít ven… Venku byla zima, což jsem poznala když jsem došla k pootevřenému oknu na druhé straně pokoje.

 Podívejte se na ní!!!! Konečně odtud zmizí. Bacha, je to démon, ať vás nekousne. Třeba má vzteklinu, nebo tak něco. Vyžeňte jí odsud!!!!“ pokřikují na mě všichni z vesnice. Snažila jsem se si na to zvyknout, ale co je moc, to je moc a tohle už opravdu dál nejde. 

 o už je ráno?! Napadlo mě když mi vedle ucha zazvonil budík. Ještě ne, vždyť je ještě moc brzo…….